Jak hrát rychle

Jedna z věcí, které mi pomáhají zůstat muzikantem v této trochu nemuzikantské době, je komunita okolo ATAmusic online dílny. Každý den pro ni chystám nové materiály nebo diskutuji s účastníky Měsíční muzikantské výzvy v naší facebookové skupině. Nedávno v ní proběhla zajímavá debata pod dotazem:

“Koho z vás trápí rychlost, resp. pomalost a při jakých skladbách, tempech, tóninách, promilích k tomu dochází?”

Tady je extrakt diskuze doplněný o /moje reakce/:

PROBLÉMY ZMIŇOVANÉ JAKO PŘEKÁŽKA RYCHLOSTI:
  • tréma / Tréma je téma. Věnoval jsem mu jeden díl podcastu: Tréma při veřejném vystupování /
  • málo rozehraný / Je dobré se udržovat v kondici soustavně nebo aspoň pár dní před “výkonem”. V den D já osobně potřebuju min. 15 minut než “splynu s nástrojem”. Rozehrávám se na něčem lehčím a pomalu. /
  • problém je čistota při hraní rychle, “tuhnutí” pravé ruky / Když se mi to začíná dít, hraju víc dlouhých not. Preferuju čistotu a další kvality před množstvím tónů. I jako posluchač. /
  • větší problémy mám při hraní na “hlubších” strunách [kytary]. / Já také a myslím, že to je proto, že na nich i méně cvičím… 🙂 /
PŘÍSTUPY A ŘEŠENÍ, KTERÉ FUNGUJÍ DISKUTUJÍCÍM MUZIKANTŮM/MUZIKANTKÁM:
  • Cvič pomalu a přesně abys mohl hrát rychle a dobře. Co se naučíš rychle ošulit, nebudeš hrát dobře nikdy. / Souhlasím a doplním, že cvičit pouze pomalu taky nefunguje, protože tak nezjistíš, co nefunguje v rychlosti. Proto hned, jak je to možné, hraju i rychle a následně izolovaně cvičím nebo zjednoduším to, co mi nešlo. /
  • Myslím že asi ani není nutný hrát všechno v ďábelských tempech, pak nestíhá ani pořádně artikulovat zpěvák. / Přepálená tempa vnímám jako problém č. 1 většiny jam sessionů. /
  • Dokážu zahrát rychle jen to, co jsem hrála před tím už mnoho, mnoho, mnohokrát. / Nápodobně. Týká se to i improvizací, kde s rostoucí rychlostí volím víc bezpečných (nadrcených) licků a prstokladů. V rychlosti je potřeba spolehnout se na motorickou paměť (=umí to ruce). A právě její budování je cílem cvičení. Víc v článku Proč, co a jak cvičím/
  • Když nemám čas hrát, ale hrozně bych chtěla, tak si třeba jen představuju, jak tu skladbu hraju. Někde jsem vyčetla, že se v mozku zapojují stejná centra, když se hraje prakticky, i když si jen člověk představuje, že to hraje. / Hraní v duchu dělám taky. Funguje na to, jaké tóny hrát. Rytmus, čistota tónu, dynamika, plynulost atd. se ale takto nacvičit bohužel nedají. /
  • Často sa mi stáva, že sa pri cvičení dostanem do dobrého tempa a zrazu sa začnem mýliť a nepomôže ani spomaliť. Musím prestať a vrátiť sa k tomu až na druhý deň. Skúšal som dať si hodinu dve pauzu, ale nepomohlo to. / Je dokázáno, že pro upevnění motorické paměti jsou nejdůležitější poslední 2 hodiny osmihodinového spánku. O vlivu spánku na učení je řeč v knize Proč spíme (Matthew Walker). Dva výňatky pro muzikanty zde. /
  • U hraní v rychlých tempech je také důležité trénovat efektivitu pohybů rukou, anglicky economy of motion. / Yes! Pro mě je dosažení maximální efektivity pohybů jedním z cílů cvičení. Při srovnání různých špičkových hráčů evidentně neexistuje jediná technika postavení rukou, držení trsátka, atd…, která zaručuje rychlost. Ale neplýtvat pohyby jednoznačně cesta k rychlosti je. Mám svou vysněnou techniku vzniklou pozorováním mých oblíbených hráčů a kontroluju i vizuálně (v zrcadle), jak se mi daří ji používat. /

Hraješ?

A co si o tom myslíš? Napiš to prosím do komentářů.

A přidej se k nám 🙂

 

Ondra Kozák, 11. 1. 2021

4 komentáře u „Jak hrát rychle“

  1. Svého času mě Zdeněk Rytíř nazýval (samozřejmě s velkou nadsázkou) nejrychlejším banjistou. A můj recept? Všechny roly cvičit pomalu, přesně a v tečkovaných rytmech.

    Odpovědět
  2. Jestli mohu nějak zasáhnout, mně pomáhá pomalé cvičení s pomalým zrychlováním až k o něco rychlejšímu tempu, než budu hrát skutečně. Podle mne nefunguje vůbec hrát nejdříve rychle a pak zpomalit, obráceně to jde logicky snáz. Přitom se pořád nutím do pohodového hraní, což znamená, že si výslovně “cvičím” pohodu. Mám heslo, že na koncertě už to nikdy nezahraju lépe, než při cvičení a trémou se to jen zhorší, tak neblbni. Vypadá to jako blbost, ale mně to pomáhá. S tímhle přístupem jsem mnohokrát stál jako sólista před symfonickým orchestrem a nějak jsem to dal, i když za mnou třeba stálo a doprovázelo mne 250 geniálních muzikantů. Ale stejně si myslím, že je potřeba proti trémě bojovat častým hraním na pódiu, pomalým a častým cvičením, poctivou přípravou včetně nahrávání sama sebe a rozborem. Mám i nějaká cvičení na zrychlování a jsou dost funkční. Hodně mi pomáhá při cvičení metronom, který mne brzdí při případném zrychlování podpořeném nervozitou – v hlavě mi pak i na pódiu tiká metronom a mně nedělá problém hrát pomaleji. Někomu pomáhá upnout se na někoho v publiku a hrát jen jemu, ne všem. Někdy nás uklidní i malý rituál před vystoupením. Hodně pomáhá zkontrolovat si všechny věci, které budu potřebovat při hraní a zjistit, že je vše vpořádku – to také dělám. Každý to máme jinak včetně různých postupů při soustředění se před samotným výkonem (hudebním). Pokud máte nacvičeno, tréma sama spadne při prvních tónem. Výrazně pomáhá zahrát jako první píseň takovou, kterou dáte i se zavázanýma očima, lidé zatleskají a jste králi na pódiu. 🙂

    Odpovědět

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..